5. Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme

Prorok Muhammad (mír s ním) učí, že upřímnost není volitelnou vlastností, ale nezbytným předpokladem každého činu. Srdce každého skutku spočívá v opravdovosti jeho vnitřní motivace. Dva lidé mohou vykonat stejný čin, avšak jejich skutky se liší podle jejich úmyslu – jeden jedná z hluboké oddanosti a čistého srdce, zatímco druhý může být veden touhou po uznání či hmotném prospěchu.

Tuto zásadu potvrzuje i Korán:  "A nebylo jim přikázáno nic jiného, než aby upřímně uctívali Alláha." (98:5)

Představme si člověka, který se navenek zdá být bohatý na dobré skutky – věnuje se modlitbám, půstu a dobročinnosti – avšak jeho jednání je poskvrněno nespravedlností, podvody či krutostí. V Soudný den zjistí, že jeho dobré skutky budou odebrány a předány těm, kterým ublížil. Nakonec, zbaven pravého bohatství – čistého úmyslu – zůstane s prázdnýma rukama.

Prorok Muhammad (mír s ním) jednou položil otázku svým společníkům: "Víte, kdo je skutečně na mizině?" Odpověděli: "Mezi námi je ten, kdo nemá ani peníze ani majetek." Prorok jim však vysvětlil:  "Člověk na mizině mezi muslimy bude ten, kdo v Soudný den přichází s modlitbami, půstem a dobročinností, avšak urazil ostatní, falešně obvinil nevinné, neprávem si přivlastnil majetek, prolil krev a ublížil druhým. Následně budou jeho dobré skutky předány těm, kterým způsobil újmu. Pokud jeho dobré skutky nepostačí, budou mu naopak přeneseny hříchy těch, kterým ublížil – a nakonec bude uvržen do trestu."

Stvořitel nehledí na naše podoby ani na vnější zdání, nýbrž na naše srdce a to, co v něm skrýváme.

Abú Hurajra pravil, že Prorok Muhammad (mír s ním) řekl: „Alláh nehledí na vaše podoby ani na váš majetek, ale hledí na vaše srdce a vaše skutky.“ V jiné verzi: „Alláh nehledí na vaše těla ani na vaše tváře, ale hledí na vaše srdce.“ – a při těchto slovech ukázal prsty na svůj hrudník. (Muslim)

Ibn Kajjím k tomu poznamenal: „Srdce je místem, na které pohlíží Pán, a pokud není upřímné, pak jsou skutky jen zbytečnou námahou.“

Rabia al-Adawiyya, jedna z nejznámějších mystiček v islámské historii, vyjádřila svou hlubokou oddanost Stvořiteli slovy:  „Ó Alláhu, pokud Tě uctívám touhou po Tvém ráji, pak mi jej odpusť; a pokud Tě uctívám ze strachu z Tvého pekla, pak mě do něj uvrhni. Uctívám Tě jedině proto, že jsi hoden uctívání.“

Člověk by měl prosit Stvořitele, aby mu usnadnil cestu k pravé upřímnosti a čistému vědomí, aby jeho činy pramenily ze skutečné oddanosti – ne proto, že jsou pouhým diktovaným zákonem, ale proto, že jsou samou podstatou správnosti.