2. Chvála Alláhu, Stvořiteli, Živiteli a Udržovateli světů,

Chvála (al-Hamd) má v arabštině širší význam než poděkování (aš-Šukr). Zatímco poděkování vyjadřuje vděk za konkrétní dar či laskavost, chvála oceňuje samotnou podstatu dárce – jeho vlastnosti, jeho tvorbu, jeho dokonalost. Jak však chválit něco, co přesahuje lidské chápání? Jak obsáhnout všechno, co bylo stvořeno?

Jako projev božské spravedlnosti v chvále bylo zjeveno jediné slovo, které v sobě nese nekonečný význam – „Alhamdulillah“. Toto krátké, ale mocné vyjádření vděčnosti bylo ustanoveno tak, aby každý, bez ohledu na vzdělání či schopnost vyjadřování, mohl rovnocenně vyslovit dík. Zahájení Koránu tímto slovem není náhodné – sjednocuje všechny ve stejné, univerzální chvále.

Ještě před vznikem lidstva byly položeny základy chvály. Nebesa a země byly stvořeny, voda a vzduch byly uspořádány, každý prvek pečlivě zasazen do svého místa. Ráj byl připraven dříve, než Adam a Eva vkročili na zem. Tato předem daná požehnání tvoří základ lidské vděčnosti – vyhlašují, že každé dobro pramení z neomezené milosti.

 Znamení stvoření nejsou jen nehybné artefakty určené k obdivu – pulsují životem, neustále se proměňují a vybízejí nás, abychom si plně uvědomili skutečnost svého bytí. Jak Korán podtrhuje: 

"Ve stvoření země jsou znamení pro ty, kdo mají jistotu. I ve vaší tvorbě – není to snad jasné, abyste si to uvědomili?" (51:20-21)

Věčný cyklus růstu, sklizně a obrození je nepřetržitou připomínkou, aby člověk pozoroval svět, prohluboval své uvědomění a přijímal vděčnost jako součást svého života.

„Kdo neděkuje lidem, neděkuje Bohu,“ pravil Prorok Muhammad. Vděčnost není pouze duchovní princip – je to pilíř lidské společnosti. Skutečná vděčnost se neomezuje jen na vztah k Bohu, ale zahrnuje také uznání laskavosti a pomoci, kterou nám poskytují ostatní – ať už jsou to naši rodiče, přátelé, lékaři či učitelé. Vyjádření vděku tak nejen utváří silnější mezilidské vazby, ale odráží i hlubší porozumění hodnotě darů, jež dostáváme.